Sluníčko

2. března 2013 v 22:58 | unidentified object named Dзɴɴy. |  Jednorázovky

YEAAAAAAAAH, TO ČUČÍTE, CO? CO?
Já vlastně taky.
Moje první jednorázovka, muhahahahahahhahahahahahhahahahahahhaha. image
Vůbec nevím, jak jsem se kurva dokopala k tomu, abych něco napsala, ale... Je to tady, a já můžu hrdě říct, že tuhle krátkou blbost jsem psala dvě a půl hodinyyyy.
Ale... Splnila to, co měla, tak jsem spokojená.
Je to zamilováná blbost úplně o ničem.
Budu ráda za všechny komenty. Moje psaní není nic moc, takže bych ráda trochu ohleduplnosti, ale kritiku uvítám určitě taky. Díky hoši. image
Tak, tady už to je. Dobrou chuť~

******



"Ahoj Míšo," ozvalo se za Michaelem. Právě se vracel do třídy ze záchodů, když na něj někdo promluvil.
Michael se otočil a uviděl Tomáše.
"A-ahoj Tomáši," usmál se nervózně a dal si ruce za záda. Tohle není dobrý, pomyslel si. Tomáš mu úsměv obětoval, ale už to nebyl nervózní úsměv, nýbrž přátelský. Michael s Tomášem byli přátelé od narození, tak co se dalo taky čekat jiného.
"Co tady děláš? Je přece hodina," otázal se Michael.
"Já jsem byl za učitelem, však víš, le Bróďo, minulý týden jsem chyběl a on mě hned potřeboval vyzkoušet, jestli jsem se doučil," povzdechl si Tomáš, "a co ty?"
"No… Já byl na záchodě, teď mám češtinu, takže musím jít," vysvětloval rychle Michael, aby tu s ním nemusel být dlouho. Už se chystal odejít, ale Tomáš ho zastavil.
"Nechceš jít dneska do cukrárny? Po škole?" zeptal se a nahodil psí očka. Michael pouze zamrkal, moc to nechápal.
"Do cukrárny?"
"No, nebo někam jinam. Třeba do parku, můžeme vyvenčit Sinty s Edem, víš přece, jak se ti dva milujou," zasmál se Tomáš. Jo, to byla pravda. Jeho Sinty a Tomášův Ed byli oba vlčáci a láskou k sobě jenom oplývali, ale Tom s Michaelem je na příkaz rodičů museli držet od sebe, protože nikdo nechtěl, aby měli štěňátka. Tedy mimo těch dvou, ti po nich byli jako urvaní.
"Eh," vydal ze sebe pouze Michael. Uhnul hlavou do leva, aby se Tomášovi nemusel dívat do očí. To v poslední době bylo nad jeho síly. "Jo… Tak třeba do parku," usmál se opět nervózně Michael a pořád měl odvrácenou hlavu.
"Tak dobře, stavím se pro tebe okolo třetí, domluveno?" zeptal se Tomáš. Byl moc rád, že Míša souhlasil, protože mu přišlo, že se mu vyhýbá a to ho zaráželo. Vždycky byli kamarádi, tak proč se najednou Michael chová tak, jak se chová?
To byla otázka, na kterou Tomáš zatím neměl odpověď.
"Domluveno," řekl jenom Michael a už mazal do třídy.

Byl rád, že se tam vůbec doplahočil. Posledních pár týdnů bylo setkávání s Tomášem horší a horší.
Přestal úplně vnímat hodinu češtiny a zamyslel se.
Už to bude měsíc a devět dnů od doby, co si uvědomil, že miluje Tomáše. Ne, není gay, ale… Tomáš ho nějakým zvláštním způsobem přitahuje. Předtím si to nechtěl připustit, ale teď… Smířil se s tím. A smířil se taky s tím, že Tomáše nikdy nebude mít. Jak by taky mohl?

On, blonďatý kluk s modrýma očima jako má každý druhý, a být s Tomášem? Úplně úžasným, sexy, chytrým, oblíbeným, hnědovlasým klukem se zelenýma pronikavýma očima?
Haha, o tom si mohl nechat Michael jen zdát.
S Tomášem se znají už od narození a vždy byli nejlepší přátelé, ale Michael k němu nikdy necítil to, co teď. Byla to spíš… Taková sourozenecká láska, prostě bral vždy Tomáše jako člena rodiny, ne někoho, s kým by rád spal.
Nad tou myšlenkou se pozastavil a mírně zčervenal. No jo, on s ním chce spát! Sakra.
Zažili spolu tolik dobrého a špatného, že Michael nemá to srdce říct mu, co opravdu cítí. Nebo možná ano, jen se strašně moc bojí Tomášovi reakce. Není přece možné, aby mu city opětoval, takže spíš přemýšlel nad tím, jak by mu řekl, že už ho nechce nikdy vidět, nebo mu udělal něco jiného.

Školu nějak přetrpěl a doma se hned zavřel v pokoji. Neměl vůbec náladu s někým se bavit, natož když ví, že Tomášovi kývl na procházku se psy.
Povzdechl si.
Tohle určitě nedopadne dobře.
A taky že nedopadlo.
Teda aspoň pro Michaela momentální situace nevypadá moc dobře.


Tomáš ho vyzvedl, jak slíbil a společně se psy se vydali do odlehlého parku, kde bylo krásné místo na odpočinek a taky se tady mohli Sinty s Edem volně proběhnout. Cestou si povídali o všem možném, i když Michael byl trošku nervóznější. Ostatně, taky tu byl s Tomášem, který od něj šel sotva pár centimetrů, takže se občas dotkli jejich ramena.
Právě teď leželi vedle sebe pod stromem a koukali se na modrou oblohu, která byla úplně bez mráčků. Okolo nich pobíhali psy a oni si jen povídali.
Dokonalá idylka.
"Je to tu překrásný, že jo?" zeptal se najednou Tomáš po chvíli ticha, která mezi nimi nastala.
"Jo, to je. Mohl bych tu být pořád…" zasněně se usmál Michael. Nervozita z něj pomalu opadávala. Byl šťastný, že tu s Tomášem může být a bezstarostně si povídat. Jako za starých časů…
"Míšo?" odhodlal se zeptat Tomáš.
"Jo?" otočil na něj hlavu tázaný.
"Proč si se se mnou v poslední době přestal bavit?" zaútočil na Michaela. Prostě… Došla mu trpělivost. Chce to vědět, tak proč chodit kolem horké kaše?
Michael se zarazil. Nechtěl… Nechtěl mu odpovídat na tuhle větu. A už vůbec ne pravdou.
"Uh.. Víš.. Nebylo mi v poslední době zrovna hej, teda jako.. Nebylo mi nejlíp, měl jsem pořád bolesti hlavy a taky rýmu, takže jsem tě nechtěl nakazit, víš?" nervózně se usmál. Bože, co to plácám? Není přece úplně blbý! Pomyslel si Michael.
Tomáš se zamračil. "Děláš si ze mě akorát srandu, Michaeli?"
"To určitě není to, co jsem chtěl slyšet. A myslím, že ty víš, co chci slyšet."
Jo, právě že to vím, Tomáši! Zaúpěl v duchu. Ale to ti prostě říct nemůžu…
"Tomáši… Já-" začal Michael, ale byl umlčený Tomášovým naštvaným vyjeknutím.
"Ne, Michaeli. Prostě… Řekni mi pravdu. Opravdu. Ať je jakákoliv. Já to skousnu. Budu radši, když mi řekneš, že mě nenávidíš, nebo cokoliv jinýho, než abych tady poslouchal nějaký lži," řekl prostě. A myslel to smrtelně vážně. Prostě jen nechtěl, aby mu Míša lhal. To bylo to nejhorší, co mohl udělat.
Michael si povzdechl.
"Víš, Tome… Vždycky jsem tě měl rád jako svého staršího bráchu, který se za mě bije, dává mi přednášky o tom, jak se mám chovat, poučuje, ale taky bráchu, ke kterýmu jsem mohl jít s každým problémem, a on mě vyslechl… A já bych strašně moc chtěl, aby to bylo takhle napořád, ale… Nejde to, víš?" zahleděl se do Tomášových zelených očí a on mohl vidět slzy stékající po Michaelově tváři. Vyděsil se, ale neříkal nic. Tohle mu nikdy předtím neřekl, takže napjatě poslouchal.
"Před měsícem jsem tě začal brát jako něco jiného… A… Děsilo mě to, víš? Tak jsem prostě… Byl radši mimo tvou přítomnost, abych si to všechno srovnal v hlavě," mluvil dál Michael a pořád se díval do Tomášových očí. Byl rozhodnutý. Rozhodnutý Tomášovi všechno vysvětlit. Kašle na to, jaká bude jeho reakce. Kašle na to, jestli ho potom ztratí… Už to prostě déle nevydrží.
Rozplakal se ještě víc.
Tomáš byl absolutně mimo. Nechápal. Vůbec nechápal, kam Míša směřuje, ale věděl, že jestli chvíli bude ještě takhle brečet, neudrží se a Míša mu skončí v náručí a on ho uňuňá.
Dlouho bylo ticho. Bylo slyšet jen šumění listů, štěkání psů a občasný vzlyk z Michaelovy strany.
"Miluju tě, Tomáši," zašeptal potichu Michael. Začaly mu téct nové slzy, protože už si představoval, jak na něj Tomáš vyjede. Seřve ho, uteče a on ho už nikdy neuvidí…

"Míšo?" zeptal se opatrně Tomáš. "Myslíš to vážně? Žádný vtípky, nebo něco podobnýho?"
Michael se na něj pouze podíval. Nemohl mluvit. Teď je mluvení na Tomášovi. On svoje řekl.
"Víš, že jsi úplnej idiot?" optal Tomáš po chvíli. Michael jen popotáhl.
"Jsi fakt totální idiot, Míšo!" teď už se Tomáš smál. Míša nechápal. Vysmívá se mu tady? Rozbrečel se ještě víc.
"Ale ne, Míšo! Míšo, takhle jsem to nemyslel!" vyjekl Tomáš a přitáhl si Michaela do náruče. Začal ho hladit po vlasech a začal mu šeptat do ouška: "mám tě strašně moc rád, Mišáku. Nemůžu ti sice ještě říct, že tě miluju, na to si musíš počkat, ale můžu ti říct, že bez tebe nemůžu už být…"
Michaelovi se rozzářily oči. Co mu to tady Tomáš sakra vypráví?! "Myslíš to vážně, Tommy?" zeptal se nevinně Míša.
Tomáš se jenom usmál.
Tommy.

Tak mu říkal, když byli ještě malí.
"Mám tě strašně moc rád, sluníčko." Řekl Tomáš a políbil ho. Byl to takový dětský, nevinný polibek, ale vyjadřoval všechno, co si ještě nestihli říct. Plný lásky, něhy a štěstí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Mitsuko Aki Mitsuko | E-mail | Web | 10. března 2013 v 1:55 | Reagovat

Kyaaaaaaaaaaaa~! To je sladkééé! *ječí* Ten konec! Drsňák Akina úplně roztála :D! Měla bys psát častěji a hezky takhle dlouze, abych mohla číst co nejdéle :D. Název sluníčko se mi líbí, připomíná mi jaro, co už klepe na dveře (i když teď momentálně venku šíleně leje ¬¬) .. každopádně, chtěla jsem říct, abys psala dál a častěji, protože se mi líbí tvůj styl a nápady ^w^

2 Lairai Lairai | Web | 13. března 2013 v 15:11 | Reagovat

Zdravím,psala jsi mi o design na objednávku :) ovšem zatím nevím či ti ho můžu nastavit,protože už o něj někdo psal no dotyčná teď nemá net ^^" ale dělám designy na objednávku :3

3 unidentified object named Dзɴɴy. unidentified object named Dзɴɴy. | Web | 14. března 2013 v 8:35 | Reagovat

[1]: Děkuju Aki :-), pravda je, že bych moc ráda psala povídky, mám hromadu nápadů, které bych moc ráda zrealizovala, ale bohužel... Nějak mi to nejde vmačkat na papír :-?, což mě dost mrzí... No, co nadělám... Třeba se stane zázrak, mě něco zasáhne do hlavy a už to půjde...

[2]: Aha, tak to se omlouvám, já jsem se koukala, jestli je volný, a u tý sedmičky je to napsané.
Ale pokuď děláš designy na objednávku, budu moc ráda, když mi uděláš :-), hned se tedy někam vrtnu a napíšu se :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama