Když nastane změna - díl 1.

22. prosince 2012 v 19:22 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Tak, je tady první díl.
Není to nic dlouhého, takže se polepším. ^^
Byla bych ráda za komentáře nebo i za hvězdičky pod článkem. Děkuju.

"Naruto!" ozvalo se přede mnou. Strašně jsem se lekl, že jsem málem vypadl ze židle.
"Eh, ano.. Sakura-chan?"
"Máš pro nás ten úkol, který si slíbil?" zeptala se s výhružným podtónem, který jsem nikdy neměl rád a všiml si, že se za ní utvořila pěkná řada mých spolužáků čekajících na můj úkol.
Jo, jsem strašnej slaboch a nechávám svoje vlastní spolužáky, aby si ode mě opisovaly úkoly, se kterými já se doma dělám vždy celou věčnost.
"Co? Jo, jasně! Úkoly," nervózně jsem se zasmál a podrbal se na hlavě. "Tady jsou," řekl jsem a podal jí papír, na kterém byly poctivě vypočítané úlohy, které nám zadal učitel.
"Super. Jsi nejlepší, Naruto," mrkla na mě. No, samozřejmě. Ale jen když dělám úkoly, co? Pomyslel jsem si, ale radši jsem držel jazyk za zuby. Ještě, aby mě slyšeli. To by mi tak scházelo.

Potom šlo všechno tak nějak normálně jako každý den. Angličtina, matika, chemie, dvě hodiny tělesné výchovy a pak zasloužený oběd. Ještě, že nechodím do školní jídelny, nebo bych jednou z těch jídel onemocněl. Opravdu, jsou to strašný blafy. Díky bohu, že je nemusím jíst.

Nebydlím sice zrovna moc blízko školy, ale moje mamka je nezaměstnaná, takže pro mě a tátu vaří, - a musím podotknout, že opravdu výborně - což znamená, že by byla škoda, kdybych chodil do školní jídelny. A abych byl upřímný, stejně by mě tam nedostali. Nemám v plánu otrávit se jídlem v tak nízkém věku.

Konečně jsem se doplazil domů.
"Jsem doma!" zavolal jsem do domu a hned mi přišla odpověď mé mamky. "Vítej doma, zlatíčko. Jak bylo ve škole?" zeptala se mě hned ve dveřích. Vypadala úžasně jako vždy. Dlouhé, rudé vlasy měla úhledně upravené, a aby jí nepadaly do očí, měla v nich zelenou sponku, kterou jsem ji kdysi dal k narozeninám. Na sobě měla bílé triko, přes které byly tmavě zelené šaty a kolem pasu zástěra.
V ruce měla vařečku, což mě trošku děsilo. A abych nezapomněl, jmenuje se Kushina.
Kushina Namikaze, Minato Namikaze - můj táta - a Naruto Namikaze. Naše povedená rodinka.
"Ve škole?" zeptal jsem se překvapeně, "jo, jasný! Ve škole… No, ve škole bylo jako ve škole. Nuda, učení a zase nuda," odpověděl jsem pohotově. "Dobře, tak se jdi převléct, umyj si ruce a přijď se najíst," usmála se a já protočil oči. "Jasně mami, ale nemusíš mi to říkat, nejsem malé dítě."
Z kuchyně jsem už jenom slyšel tiché zasmání.
Povzdychl jsem si a šel se převléct do pokoje. Můj pokoj nebyl nic moc, ale nestěžoval jsem si. Velká postel - za kterou děkuju každý den -, okno, skříň, psací stůl a hned vedle menší skříňka, kde jsem měl knihy a na ní položený notebook. Celý pokoj byl laděný do bílé a oranžové, jen závěsy byly šedivé.
Oblékl jsem se, umyl si ruce a šel se najíst. Potom jsem si udělal úkoly, na chvíli četl knížku a nakonec jsem si lehl s notebookem do postele. Bylo už půl deváté, což mě překvapilo.
Zapnul jsem ICQ a podíval se, kdo je online.

Sakura, Lee, Neji, Hinata, Shikamaru a Ino.
No, nic moc. Najednou na mě vyskočilo okýnko. Byl to Sasuke.
Sasuke: Zdar usuratonkachi.
Naruto: No čau. Jakto že tě nevidím online?
Sasuke: Proč asi? Je tady Sakura s Ino. Ne díky, nechci dostat spam na ICQ.
Naruto: Ajo, to mi nedošlo. A co jinak? Máš se?
Sasuke: Mám se celkem dobře, i když Itachi pěkně prudí. -_- Co škola?
Naruto: Jo, zase Itachi. Samozřejmě… :D Škola v pohodě, jen by bodlo volno.
Sasuke: No, to máš pravdu. Nemáš zítra po škole čas? Zajdeme do kina, dávají prej nějakej akčňák, tak by to mohlo být fajn, co ty na to? :)
Naruto: Zítra? Hmmm, mám do půl jedný, díky Bohu. A jo, rád bych zašel. Kdy, kde, kolik? :)
Sasuke: V půl šestý, před kinem a vem si s sebou tak tři stovky, abys mi měl čím zaplatit pití :-*
Naruto: No jasný :D Já ti budu platit pití. Tak fajn, jsme domluvení J Já už půjdu, tak dobrou.
Sasuke: Dobrou noc. :)

Vypnul jsem notebook a odložil ho vedle na stůl.
Snažil jsem se usnout, ale asi po hodině jsem začal myslet nad Sasukem.
Sasuke Uchiha, 18 let, můj kamarád od dětství. Nejoblíbenější kluk na škole. Má tak úžasný oči… Počkat! Cože?! Jaký úžasný oči?! Naruto, dost. Prober se!
Dal jsem si facku. Nepomohla.
Než jsem usnul, tak jsem přemýšlel, co pro mě Sasuke vlastně znamená, a došel jsem k výsledku, že ho mám rád. Až moc rád, než by se slušelo. Ach Bože Naruto, do čeho jsi se to zase namočil.
Povzdechl jsem si. Tohle bude zlý. A hodně zlý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Mitsuko Aki Mitsuko | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 23:12 | Reagovat

První myšlenka: MUHAHA! :D Fakt mě dostává, když Sasuke píše usměvavého smajlíka.. on.. a prostě... smajlík :D, chápete to? Lidi? Nejsem snad jediná, komu to přijde vtipné, že ne? ... Lidi...? Chm.. vždyť je to roztomilé! No.. jdu se hned mrknout na další díl ;)

2 Natsu~chan Natsu~chan | Web | 23. prosince 2012 v 10:01 | Reagovat

[1]: No, rozhodně děkuju za komentář, a k tomu smajlíkovi...
No, přišlo mi to taky takové divné, že zrovna Sasan píše usměvavého smajlíka, ale když... Ono se to tam tak krásně hodilo, že jsem neodolala! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama