Prosinec 2012

Janet Devlin - X Factor

31. prosince 2012 v 19:57 | LaNatsuki ^^ |  Youtube - music

Princezna jsem já! - díl 1.

30. prosince 2012 v 13:33 | LaNatsuki ^^ |  Princezna jsem já!

Tak, je tady první díl.
Jsem zvědavá, jak obstojí. ^_^

Byla pozdní noc a v jedné třídě akademie Cross bylo pár žáků. Nebyli obyčejní. Byli to totiž upíři.
A jeden z nich byl nejvýznamnější, čistokrevný upír - Kaname Kuran.

A právě v jedné chodně akademie procházela dívka, která si to mířila přesně k té oné třídě.


"Ahoj," řekla s úsměvem k přítomným.
Všichni se lekli. I Kaname s sebou trochu trhl. Nikdo jí neslyšel přicházet a dokonce vcházet do dveří.
"Kdo jsi?!" vyštěkl Aidou.
Dívka roztáhla víc svůj úsměv a najednou se objevila před Hanabusou. "Nejste nějaký nezdvořilý, Aidou-senpai?" řekla a opřela se o lavici za ní.
Aidou se naštval ještě víc a chtěl něco vyštěknout, ale předběhl ho Kaname, "řekneš nám už, kdo jsi?" řekl klidně, ale uvnitř něj to vřelo. Měl z té dívky divný pocit…
"Ah," otočila hlavu ke Kuranovi, "vy jste určitě ten slavný, obdivovaný a fantastický Kaname Kuran, nepletu se?" jenom se zasmála a v jejím hlase bylo slyšet… Opovrhování? Nemá zapotřebí se tady klanět před nějakým Kuranem.
"Co si to dovoluješ?!" vyštěkli všichni. Dívka si jenom povzdechla, na chvíli zmizela a znovu se objevila u tabule.

Chvíli jenom stála a koukala se na upíry kolem, než do dveří vešel učitel, Toga Yagari.
Toga se pozastavil ve dveřích a potom se jenom usmál. Dívka mu úsměv opětovala.
Vyrazil ke katedře, kde si položil knížku a řekl: "Tak, tuším, že se tady ta už předvedla, co?" otočil se k dívce. Ta jen nafoukla tváře.
Jako první promluvil Kaname, "dá se to tak říct. Řeknete nám už, prosím, kdo to je? Nepředstavila se."
Toga si povzdechl. "Tak fajn," řekl a natáhl ruku k dívce.
"Tohle je Feyth Kiryuu," všichni se na něj překvapeně podívali. Další lovec upírů? A ke všemu Kiryuu?
"je to vaše nová spolužačka, tak doufám, že se k ní budete chovat dobře."
"Naše nová spolužačka? Co dělá další lovec upírů mezi upíry? A ještě k tomu v Noční třídě?" zeptal se klidně Kaname, ale opět byl naštvaný. Co to má ředitel Cross za nápady?! Další lovec!
"Kaname-kun, musím tě zklamat, ale já nejsem lovec upírů," řekla mile Feyth místo Yagariho.
Všichni se na ní nenávistně podívali. Kaname-kun?!
"Lovci upírů jsou jen dva," ukázala na Yagariho, "tady dědula," zasmála se Yagariho pohledu.
"Feyth!" naštval se Yagari. Říkala mu takhle ráda, ale on to nesnesl.
"Tak promiň," vyplázla jazyk a pokračovala.
"Takže - tady Yagari-san a onii-chan. Oni jsou jediní lovci," opravila Yagariho jméno.
"Onii-chan?" Zeptal se Kaname.
"Kiryuu Zero," řekla Feyth.
"Zero je tvůj bratr?" překvapení v Kanameho hlase nešlo přehlédnout.
Feyth se zasmála, "ano, je to můj starší bratr. Je na tom něco divného, Kaname-kun?"
Kaname se zamračil, to oslovení se mu nelíbilo. "Ano. Nejste si podobní. Vlasy sice máte oba fialové, ale jiný odstín. A oči se neshodují už vůbec," řekl ledabyle. Vůbec se Feyth neprohlížel! Ale opak byl pravdou. Nemohl z ní spustit oči, což pro něj bylo nepochopitelné.
Dívka povytáhla obočí - že by si jí až tolik prohlížel? Její oči v téhle tmě nebyly moc vidět, takže se Kaname musel opravdu soustředit, aby je viděl. Moc k tomu nepřidávalo ani to, že byly černé -.

"Jsi bystrý, Kaname," ujal se slova zase Yagari.
"Feyth není z rodu Kiryuu, v tom případě ani nemůže být lovec upírů. A proč je ve vaší třídě? Protože je upír," řekl.
Kaname povytáhl obočí, vůbec to z ní necítil! JAKTO?!
Ostatní na tom byli stejně. Byli zmatení z toho, že nepoznali, že je upír.
Feyth se přemístila ke Kanamemu a do ucha mu řekla, "neboj, Kaname, neublížím ti," zasmála se.
Najednou ucítila tu vůni a přítáhla se blíže k jeho krku. "Nebo že by… ano?" Zavrněla.
Kuran jí od sebe odtrhl. "Co si to dovoluješ?!" vyštěkl, "víš, co se stane s obyčejným upírem, který se napije krve čistokrevného?!"
Feyth udělala překvapený obličej, "ah, takže Kaname-kun je čistokrevný?" zeptala se s pobavením v hlase, "ale neříkej. Co by se mi mohlo asi tak stát?"
Aidou to už vzteky nevydržel a zakřičel: "to se nedozvíš, jelikož ti to nedovolíme!"

Feyth se jen uchechtnula. "Tak 'vy'" naznačila úvozovky, "mi to nedovolíte?" zeptala se a rozesmála se.

"Ne!" ozvalo se sborově.
"Oh?" Feyth byla překvapená.
Takovýhle upíři, a nedovolit napít se krve?!
"Feyth, to stačí!" zakročil Yagari. Veděl, že tohle už není sranda.
Otočila hlavu na učitele a řekla: "ale notak, dědulo, bude to sranda," mrkla na něj.
"Co?" Kaname byl najednou zmatený. A měl strašnou chuť zakousnout se Feyth do krku… Voněla tak nádherně!
Dívka obešla Kanameho a před zraky všech se mu zakousla do krční tepny. Pomalu jí po bradě stékala krev a její oči se zbarvily do ruda.

Princezna jsem já - vystupující postavy 2

30. prosince 2012 v 12:35 | LaNatsuki ^^ |  Princezna jsem já!
Vedlejší postavy:

Hanabusa Aidou - upír


Akatsuki Kain - upír

Senri Shiki - upír

Ruka Sounen - upír

Takuma Ichijo - upír

Toga Yagari - lovec upírů, bývalý mistr Zera


Princezna jsem já - vystupující postavy

30. prosince 2012 v 11:17 | LaNatsuki ^^ |  Princezna jsem já!
Jelikož jsem si všimla, že dost lidí Vampire Knight nevidělo, je tady pár obrázků, jak vypadají vystupující postavy. :)

Hlavní postavy:

Kaname Kuran - čistokrevný upír



Zero Kiryuu - přeměněný upír, lovec upírů

Fešák, co? ^_^ (...jó, šéfe.)

Yuuki Cross (Kuran) - člověk, později čistokrevný upír, sestra Kanameho

(taky jí tak nesnášíte...?)

Feyth Kiryuu - čistokrevný upír, sestra Zera

Velké díky patří Akince, protože mi tenhle výtvor vytvořila. ♥_♥

Princezna jsem já! - úvod

30. prosince 2012 v 10:28 | LaNatsuki ^^ |  Princezna jsem já!
No, co říct.
Mám teď docela hodně volného času, a neuvědomuju si, že ve čtvrtek frčím do školy a volno mi odejde (...).

Jsem zvědavá, jak to s touhle povídkou půjde... No, uvidíme časem. Třeba skončí jako Tajemství. Opuštěná, s jedním dílem... :D
Ale ne, tuhle bych chtěla dopsat, i když totálně nemám všechno vymyšlené... (-__-)"

Název: Princezna jsem já! (vůbec nevím, jak mě napadl takový název..)
Autorka: Natsuki
Fandom: Vampire Knight
Pár: Feyth Kiryuu x Kaname Kuran,
Zero Kiryuu x Yuuki Cross
Žánr: romantika, humor, upíři, krev (?), djámo
Styl: Ich-forma, Er-forma
Prostředí: Cross akademie
Varová
ní: Hetero páry (uh.), upíři, krev (?)




Když nastane změna - díl 7.

29. prosince 2012 v 20:47 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
TAK! Hecla jsem se, a máte tu celkem dlouhý sedmý díl.
Doufám, že si ho vychutnáte. :)

I když... V ději jsme se moc neposunuli.



Z NARUTOVA POHLEDU

Eh…?
Kde to jsem?
Kdo jsem?
Byl jsem zmatený. Probudil jsem se v nemocničním pokoji napojený na všemožné přístroje, co jsem pár minutách mžourání zjistil.
Jedna čárka na přístroji se rychle rozkmitala a za chvíli přiběhla mile vypadající sestřička s dokrotem.
"Chlapče, už jsi vzhůru? To je dobře," řekl doktor a usmál se na mě.
Nic jsem nechápal, takže jsem na něj jen vyjeveně civěl.
"Oh, promiň. Musíš být strašně zmatený, viď?" Rozesmál se, "jmenuju se Kakashi Hatake, jsem tvůj lékař, a tohle je Anko, sestřička." Poukázal na sestřičku, ta se jenom usmála.
Pomalu jsem pokýval hlavou, na znamení, že je chápu.
"D-dobře.. A… Co dělám tady? Kde je máma a táta?" zeptal jsem se a začal koukat po pokoji. Nikdo tu nebyl kromě mě, doktora a sestry. Začal jsem se bát.
"Naruto, uklidni se," řekl a přišel ke mně blíž.
"N-nechci! Kde je máma s tátou?!" začínal jsem být mírně hysterický.
Doktor si povzdechl a chytil mi ruku. C-co? Zeptal jsem se v duchu. Co to má sakra být?!
"Naruto, je mi to líto, ale tvoji rodiče zemřeli. Byla to autonehoda. Narazili jste do stromu, a jelikož jsi byl na zadní sedačce, vyvázl jsi jen s drobnými škrábanci, otřesem mozku a… Jak vidím, tak ztrátou paměti," konstatoval.
Pohladil mě po vlasech a začal mi něco říkat. Absolutně jsem ho neposlouchal.

Máma?

Táta?

Strom?

AUTONEHODA?!

Pomalu jsem si začal dávat ruce na hlavu. Až teď jsem si uvědomil, že mě strašně bolí. Spustily se mi slzy z očí.
"Co to tu sakra vykládáte?!" začal jsem křičet, "Jaká autonehoda, sakra?! CHCI DOMŮ!" myslím, že teď už jsem trochu ječel.
"Uklidni se, Naruto!" řekl mi doktor, "tady jsi v nemocnici! Nemůžeš tady jen tak vyřvávat!"
"To mi je úplně jedno. Já chci pryč!"
Opakoval jsem pořád jedno a to samé. Ale já… byl strašně zmatený… Nic jsem nechápal.
Po nějaké době jsem zjistil, že je pondělí.
Byl jsem na dně. Neměl jsem nic. Ani svoji zatracenou paměť!

V nemocnici jsem strávil celý týden, protože jsem měl otřes mozku a doktoři mě nechtěli pustit. Nakonec jsem se v neděli konečně mohl dostat domů. Teda… Tam, kde je údajně můj domov.
Psychiatři mi řekli, co se všechno stalo, jak se jmenuju, kolik mi je let a kde bydlím.

Strašně jsem se těšil, až vypadnu.
Teď stojím v mém domě a celý si ho prohlížím. Je to divný pocit.
Vědět, že jste tu strávili celý svůj život, ale nepamatovat si to.
Nakonec jsem ze sebe jenom strhal oblečení, šel najít svůj pokoj a jít spát.

V pondělí jsem nějak našel školu a zašel za ředitelkou.

"Dobrý den," s tichým 'dále' jsem vešel a uviděl velmi obdařenou (?) blonďatou paní.
"Ah, Naruto, to jsi ty," usmála se.
"Co potřebuješ?"
Podrbal jsem se na zátylku a řekl: "no, přišel jsem se zeptat, do které třídy chodím, abych nešel do špatné," zasmála se, "a taky pro rozvrh, jestli by jste mi ho prosím věnovala. Nemůžu ho nikde najít…"
"Naruto?" podivila se, "proč po mě prosím tě chceš, abych ti řekla, do jaké třídy chodíš?"
"To jsi ztratil paměť nebo ze sebe děláš pitomce?" zeptala se mě s povytaženým obočím.
"No, vlastně máte pravdu. Mám ztrátu paměti. Teda… Doktoři to říkají."
Ředitelka se na mě vyjeveně podívala.
"To myslíš vážně?" Ne, dělám tady srandu z toho, že mám ztrátu paměti!
"Ano. Byl jsem teď týden v nemocnici a neměl jsem u sebe telefon, takže jsem nemohl zavolat, nebo tak," řekl jsem.
"Panebože! Co jsi dělal?!" zhrozila se.
"Já nic, ale silnice. Měli jsme autonehodu," řekl jsem pravdu, co bych to tajil?
"Naruto! A co rodič-" zarazila se. Asi jí to došlo.
"Panebože, Naruto!" rychle vstala ze židle, "je mi to líto…" zašeptala a objala mě.
Rozbrečel jsem se. Bylo toho na mě moc, i když jsem dnes probrečel celou noc a noci v nemocnici.
Chvíli jsme tam tak stáli, než jsem se od ní pomalu odtáhl.
"Děkuju, paní ředitelko," poděkoval jsem a chystal se odejít.
"Naruto! Počkej," otočil jsem se, "říkej mi Tsunade. Byla jsem koneckonců sestřenice Minata, takže jsi moje rodina."
Zarazil jsem se. Tahle… paní? A tátova sestřenice? Uh.
"D-dobře. Tak já tedy půjdu, ať stihnu hodinu," řekl jsem a odešel.

Po dlouhých minutách jsem konečně našel svoji údajnou třídu. Otevřel jsem dveře a chtěl se zeptat, kde sedím, ale učitel už byl ve třídě.
"Oh! Promiňte, pane učiteli, ale byl jsem u paní ředitelky, zeptat se, kde mám třídu," rychle jsem se omluvil a slyšel, jak se všichni rozesmáli.
"Naruto, prosím tě, proč potřebuješ vědět, kde máš třídu? Jsi snad dnešní?" zeptal se nějaký kluk s červenými trojúhelníčky na tvářích.
Otočil jsem se na něj a řekl: "no, abych byl přesný, tak týdenní."
Všichni se zarazili.
"Jak to myslíš, Naruto?" zeptal se učitel.
"Tak, jak to říkám. Byl jsem týden v nemocnici, jelikož jsme měli autonehodu. Přišel jsem o paměť, a probudil se před týdnem, takže jsem týdenní," odpověděl jsem a šel si sednout na prázdnou židli, kde jsem tušil svoje místo.
"Panebože," proč mají všichni stejnou reakci, sakra?! "a co rodiče? Jsou v pořádku? A co ty, jinak všechno dobré?" zeptal se mě učitel se starostí v hlase.

"Jsem v pohodě," řekl jsem jen.

Učitel na mě jen vyjeveně koukal. Asi jako celá třída.
Po chvíli si odkašlal a začal vykládat látku, kterou jsem přerušil. Takhle to šlo po celý zbytek hodiny.
O přestávce se ke mně všichni nahrnuli a začali mlít jeden přes druhého.
"Dost!" vykřikl jsem. Všichni se zarazili.
"Nepamatuju si vás, takže ani nevím, kdo jste. Můžete se mi prosím, nejdříve představit?"
Tipuju, že to asi všichni pochopili, jelikož mi jeden po druhým začali podávat ruce a říkat svoje jména.
Asi po pěti minutách do třídy přišel celkem vysoký, černovlasý kluk tak v mém věku.
Nevšiml jsem si ho, jelikož byl okolo mě opravdu hustý houf spolužáků, takže když mě oslovil a pousmál se na mě, celkem jsem se lekl. Další kamarád, nejlepší kamarád, spoluhráč nebo něco podobného?
S vytaženým obočím jsem se na něj otočil a zeptal se: "my se známe?"


Vypadal dost překvapeně.

Když nastane změna - díl 6.

29. prosince 2012 v 12:44 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Tak, je tady další díl, který smolím od šesti ráno...
Vůbec mi to nešlo, ale tak snad se vám bude líbit :) Dobrou chuť.

ZE SASUKEHO POHLEDU
Byl jsem po škole u Naruta doma, ale nikdo mi neotevřel.
Tohle už mě docela zaráží. Ve škole nebyl, nebere mi telefon, ani jeho rodiče. Doma taky nikdo není… Zlatíčko, kde jsi? Začínal jsem být zoufalý.

Přišel jsem domů a hned si to zamířil do kuchyně, kde jsem doufal, že potkám mámu. A k mému štěstí tam opravdu byla.
"Ahoj mami," pozdravil jsem.
"Jé, ahoj, Sasuke! Jak bylo ve škole?"
"Škola byla fajn, jen mě málem ušlapaly nějaké holky, které ani neznám," povzdechl jsem si. Ona se rozesmála, "na to jsi už ale zvyklý, ne?" Zeptala se a mrkla na mě.
"No, dá se říct, že ano. A mami, nevíš, co je s Namikazeovými? Naruto dnes nebyl ve škole a když jsem se chtěl stavit u nich doma, nikdo mi neotevřel," řekl jsem.
"Vím, že Kushina s Minatem jeli do sousedního města kvůli otevření nového obchodu a Naruta vzali s sebou," zamyslela se, "ale měli zůstat někde v hotelu přes víkend a pak se vrátit, protože tady měl Minato nějakou práci."
Utřela si ruce do utěrky a přišla ke mně.
"Neboj se, Sasuke. Třeba mají něco s autem, nebo tak. Uvidíš, za chvíli jsou tady," usmála se, políbila mě na tvář a odešla do obýváku.
Jen jsem si povzdechl a šel do svého pokoje. Převlékl jsem se do volných tepláků a trička. Přemýšlel jsem, co bych mohl po zbytek dne dělat.
Nakonec můj zbytek dne vypadal takto: udělal jsem si úkoly, chvíli jsem se učil, potom přišla na řadu večeře a nakonec jsem v pyžamu vlezl do postele s knížkou v ruce.
Pomalu jsem zjišťoval, že mi Naruto strašně schází. Nějak jsem se pořád nudil, což zapříčinilo to, že jsem potom ještě víc myslel na Naruta.

Z pondělka se vyhoupla neděle a on pořád nikde. Začínal jsem být zoufalejší a zoufalejší. Snažil jsem se uklidňovat tím, že se určitě nic nestalo, že třeba mají problémy s autem, jak mi říkala máma. Ale nijak mi to nepomáhalo.

Narutovi jsem napsal už asi 400 smsek s tím, ať se mi ozve, že ho strašně moc miluju a chybí mi. Potom tady bylo tak přibližně 300 hovorů, kdy jsem se mu pokoušel dovolat.
Bezvýznamně. Jeho kamarádi o něm prý taky nic nevědí.
Chodil jsem do jeho třídy každý den. Připadal jsem si opravdu jako nějaký idiot nebo fanynka, která za někým pořád leze. Ale tady byl rozdíl v tom, že já ho nemohl najít.

V pondělí jsem opět o přestávce šel k Narutově třídě a čekal jsem, že tam nebude.

Ale opak byl pravdou.
Seděl ve své lavici obklopený svými spolužáky a vypadal dost vyjeveně... A taky... Smutně?
Srdce mi poskočilo. Je tady! A je v pořádku!
Pomalu jsem přišel k jeho lavici a pousmál se.
"Ahoj Naruto," řekl jsem. Pomalu na mě otočil svou hlavu a s povytaženým obočím se mě zeptal na otázku, kterou jsem opravdu nečekal.
"My se známe?" zeptal se.

Když nastane změna - díl 5.

28. prosince 2012 v 23:25 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna

Omlouvám se, že je to tak krátké, ale zítra to napravím. Dneska už chci jít opravdu spát, abych se po dlouhé době vyspala...

ZE SASUKEHO POHLEDU

Dva měsíce. Nejlepší dva měsíce mýho života. Byly to opravdu nezapomenutelné zážitky, které mi už nikdo nevezme.

Tenhle víkend se mi Naruto omluvil, že nic podniknout nemůže, protože jeho matka ho vytáhla mimo město.
Byl jsem zklamaný, jelikož jsem měl už vymyšlený úžasný rozvrh dne, který by se Narutovi zaručeně líbil.
No, každopádně jsem víkend přežil sám a teď je tady pondělí. Strašně se na Naruta těším. Chyběl mi.

Řekl jsem si, že bych se ve škole mohl stavit u něho ve třídě. Zeptat se ho na to, jak bylo s rodiči o víkendu není nic nenormálního, ne?
Hned, jak jsem tam vešel se ke mně přihnaly dvě nehnusnější, nejméně inteligentnější 'dívky' z Narutovy třídy,"Sasuke-kuuuuun!" to bylo jediné, co bylo slyšet. Ach bože, jak já je nenávidím.
"Ahoj Sakuro, Ino," pozdravil jsem je - opravdu jen ze slušnosti a taky proto, že jsem Uchiha. Kdybych nebyl, letí oknem - a začal se rozhlížet po třídě. Nikde jsem Naruta neviděl. Divné. Že by byl na záchodě?
"Holky," opravdu jsem je tak oslovil? Podivil jsem se v duchu, "nevíte, kde je Naruto? Přišel jsem za ním," řekl jsem a upřel na ně svůj černý pohled.
"Naruto?" podívaly se jedna na druhou, "Ten dnes chybí," řekla Ino.
"Není třeba nemocný?" zeptala se Sakura, "ale dost mluvení o Narutovi," řekla a přilepila se mi na rameno.
"Jakpak se máš, Sasuke-kun? Nechceš dneska jít do kina nebo někam na večeři? Znám jednu moc dobrou restauraci…"
Neposlouchal jsem jí, k Ino jsem prohodil pouze "díky" a rozešel se ke své třídě.

Naruto je nemocný? To mi nejde do hlavy. Proč by nenapsal? Mohl jsem se stavit u učitele a omluvit ho. Budu se u něj muset stavit, rozhodl jsem se.

Po celou dobu školy jsem nemyslel na nic jiného než na Naruta. Nemohl jsem pořád přijít na důvod, proč by mi nezavolal, nebo aspoň nenapsal sms.

Děkuju, Ježíšku!

28. prosince 2012 v 21:40 | LaNatsuki ^^ |  My diary
Oh dear!
Jsem vyřízená. Vyždímaná.

Už pár dní usínám okolo čtvrté hodiny ranní a vstávám okolo sedmé.
Zabíjí mě to.
Opět mám svoje období, kdy prostě neusnu...

Co Ježíšek? Dobrý? Já jsem spokojená. :)

Mám toho fakt hodně, takže si na vás udělam čas později.
Snažím se teď nějak sesmolit 5. díl Změny, ale fakt mi to na ten papír nejde.
Mám tolik možností, jak bych to chtěla podat, ale ani jedna se mi nezná dost dobrá.

Anyway, držte palce, ať to tady je co nejdříve.
Mizím, zatím. \(^o^)/

Když nastane změna - díl 4.

25. prosince 2012 v 21:47 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Nebudu se omlouvat, že je to tak krátké, jelikož to byl účel. :)

Z NARUTOVA POHLEDU

Poslední dva měsíce byly snad nejlepší v celém mém životě.


Sasuke byl úžasný, neodolatelný, svůdný, ohleduplný… "Vše, co mi viděl na očích", mi splnil.

První měsíc to bylo trochu zlé, jelikož jsem si pořád nemohl zvyknout, že se o mě někdo zajímá kromě pár přátel a rodičů.

Vyrazili jsme na pouť do sousedního města, chodili se koupat, trávili večery společně, - jelikož se s Sasukem známe opravdu od malička, rodiče nepodezírali, proč spolu trávíme najednou tolik času - chodili na večeře a nebo třeba jen do baru odreagovat se.

Za ty dva měsíce musím říct, že jsem se do něj zamiloval snad ještě víc, než bych si mohl představit.


Přiznám, že veliký šok byl, když jsme byli u Sasukeho doma, kde nás nachytal Itachi.

Myslel jsem, že jsem si ucvrknul.
Naštěstí je Itachi taky gay, takže nás se slovy "hlavně nedělejte blbosti" opustil a šel si po svých, za což mu budu děkovat do konce života.

Naši to ještě neví.

Domluvili jsme se se Sasukem, že spolu nejsme ještě tak dlouho, abychom věděli, jestli nám to vydrží, takže to nikomu říkat nebudeme.
Jsem rád. Myslím, že by to naši nepochopili. Dobře, možná že mamka ano, ale táta ne. Vždycky je kliďas a snaží si zachovat chladnou hlavu, ale jsem si jistý, že u tohohle by vybouchnul.

A co pan a paní Uchihovi? To samé.
Mikoto by to možná pochopila, je stejná, jako moje mamka, ale Fugaku by nás - respektivě Sasukeho - nejméně vydědil, kdyby se to dozvěděl.

Myslím, že proto už to tři roky tají i Itachi.


Jak jsem říkal, všechno bylo strašně pěkné, do doby, než mě mamka s tátou vytáhli na víkend pryč.
Mám pocit, že říkali, že jedeme podívat do sousedního města, kde otevírali nový obchoďák a mamka strašně potřebovala, abych jel taky.

Přísahám, že kdybych věděl dřív, co se stane, udělal bych cokoliv, abychom nejeli.

Když nastane změna - díl 3.

22. prosince 2012 v 22:36 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Taaak, třetí díl je na světě! :)
Itadakimasuuuu~!

Z NARUTOVA POHLEDU

Děláte si srandu, že jo? ŽEJO?! Prosím, řekněte mi, že mě tady Sasuke nelíbá! Panikařím v duchu. Zapřu se dlaněmi o Sasukeho hruď a snažím se mu vykroutit, ale nejde to. Drží pevně.
Po pár sekundách se konečně odtáhl, ale ruce mi držet nepřestal. Pomalu si položí hlavu na moje rameno a šeptá mi do ucha: "Naruto, miluju tě. Dva roky. Víš, co to pro mě bylo?!" zeptá se mě.
Vydechnu. Dva roky?! KECY! Ječím v duchu. "S-Sasuke. Pusť," pořád se snažím vykroutit se mu. A pořád to nejde!
"Nepustím tě, Naruto. Už ne. Promiň, ale já už bez tebe nemůžu být…" vydechne. Zní tak... smutně. Panebože, řeknu si v duchu.
"Sasuke. Někdo může přijít, sakra! Pusť mě!" zvýším hlas. Tohle už mě nebaví. Vždyť nás tu může kdokoliv vidět! Ale nevypadá to, že by to se Sasukem nějak hnulo. Povzdechnu si, "fajn. Slibuju, že si o tom promluvíme, ale prosím tě, pusť mě a pojď pryč! Táta musel odjet kvůli práci a máma jela s ním, tak si v klidu promluvíme u nás doma," snažím se smlouvat. Ha! Tohle zabralo. Pustil mě a rozešel se ke dveřím. Následoval jsem ho.

Cesta k nám domů nebyla nic moc. Panovala mezi námi strašná atmosféra.


Konečně jsme se dostali ke mně domů. Vytáhl jsem klíče a odemkl dveře. Zuli jsme si boty, "půjdeme do obýváku?" zeptal jsem se. Sasuke jen přikývl. Vešli jsme do obýváku a já si sedl do křesla. On si vybral pohovku.

Chvíli bylo ticho, než si Sasuke dal hlavu do dlaní a spustil, "Naruto… Já… Miluju tě. Strašně moc. Já vím, že je to strašně moc rychlé a ty si o mě myslíš kdo ví co, ale já ti říkám pravdu. Už dva roky to v sobě dusím." Na chvíli se odmlčel a potom dál pokračoval: "Dneska v tom kině… Jak jsi mi řekl, že mě máš strašně rád. Byl to vrchol a pohár přetekl. Víš, jak to pro mě znělo hezky? Ty sis asi myslel, že je to sranda, ale pro mě to bylo něco strašně pěknýho. Můj milovanej Naruto mi řekl, že mě má strašně moc rád," uchechtl se, "asi jsem moc naivní, ale… Myslíš, že by si mě mohl mít rád? Aspoň trochu…" podíval se na mě s prosbou v očích.

Rozbrečel jsem se. Tohle na mě bylo moc. Stoupl jsem si a přešel k němu. Bez řečí jsem si sedl na jeho nohy čelem k němu a silně ho objal.
"Blbče," zašeptal jsem mu do ucha, vypadal dost překvapeně.
"Víš… Zrovna včera večer jsem přemýšlel, co pro mě znamenáš. A víš, na co jsem přišel?" zeptal jsem se ho. Jen zavrtěl hlavou. "Já… Miluju tě. Nemůžu ti sice vynahradit ty dva roky, co jsi do mě byl zamilovaný a já to přehlížel, ale můžu ti slíbit, že si to všechno vynahradíme. Co ty na to, Sasuke?" odlepil jsem se od něho a podíval se mu do očí. Byly tak štastné!
"Naruto… Miluju tě a počítám s tvým slibem," řekl a políbil mě.
Pousmál jsem se. Opravdu ho miluju.
"Takže ty jsi říkal, že ti rodiče někam odjeli, jo? Co toho využít, hmm?" Zavrněl mi do ucha.
Zčervenal jsem, "ale Sasuke. Jsme spolu teprve pár minut a ty už myslíš na tamto?" překvapeně jsem se na něj podíval.
"Jsi ještě krásnější, když se červenáš, zlato," řekl mi. Nabral jsem ještě červenější barvu, jestli to tedy bylo možné.
"Děkuju," zašeptal jsem potichu. Sasuke to nijak nekomentoval, jen se zasmál a potom mě vzal do náruče. "Tak, veď mě do svého království, chlapče," řekl a zase se zasmál.
"Miluju tvůj smích, Sasuke," zasnil jsem se, a ani si neuvědomil, že jsem to řekl nahlas. Sasuke se na mě jenom podíval a políbil mě. Vzdychl jsem mu do úst. Umí tak dobře líbat, sakra! Rozplýval jsem se v duchu. "J-Já to tak nemyslel, t-to," koktal jsem a nemohl se vzpamatovat.
"Naruto, klid. Mně to lichotí, takže v pohodě, ano? Miluju tě," řekl mi znovu a usmál se.
"Já tebe taky, Sasuke," usmál jsem se a poprvé naše rty spojil já.

Uvědomil jsem si, jak moc ho miluju. Ah Bože, připadám si jak nějaká puberťačka, nadávám v duchu.
Došli jsme do mého pokoje a pak si už jen pamatuju, jak nás Sasuke ukládal do postele a přál mi dobrou noc.

Když nastane změna - díl 2.

22. prosince 2012 v 20:55 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Tak, teď jsem dopsala druhý díl. Máte ho tady. Dobrou chuť.
A připomínám - komentáře či hvězdičky, moc děkuju. ♥

ZE SASUKEHO POHLEDU
Čekal jsem před kinem na Naruta, který určitě zase přijde půl hodiny pozdě.
Jsem rád, že jsem ho vytáhl někam "ven". Dlouho jsme se spolu už nepobavili, tak jsem doufal, že mi kladně odpoví a já ho zase uvidím. Ah, a abych připomněl jednu důležitou věc - miluju Naruta. Už jsou to dva roky, co jsem si to přiznal a od té doby nejsem schopný mu to říct. Asi už podvědomě tuším, že by to pro mě nedopadlo nejlépe.
Né snad, že by mi Naruto něco udělal, to proboha ne. Takový sluníčko jako je on by neublížilo ani mouše, ale spíš se bojím toho, že by se se mnou přestal bavit. A to by pro mě bylo fakt hrozné. Jsem strašně rád, jen když ho vidím se třeba usmát… Jo, ten jeho úsměv… zamyslel jsem se. Jelikož jsem o rok výš než Naruto, nevídám ho tak často, jak bych si představoval, proto pro mě je příležitost jít s ním do kina úplně úžasná.

Podívám se okolo sebe a uvidím, jak v dálce letí Naruto. Vypadá překrásně. Jako vždycky.
Konečně doletí ke mně a hned spustí, "ahoj Sasuke! Kámo, promiň, totálně jsem zapomněl, kolik je hodin," začal se smát. "Doufám, že to ještě nezačalo!" asi si to právě uvědomil, protože udělal strašně směšnou grimasu.
"Ale ne, neboj, nezačalo. Máš ještě tak 15 minut, takže se v klidu vydýchej, ať na tebe vevnitř nezíraj jako na zjevení," zasmál jsem se. On jen nafouknul tváře a vydal se směrem ke vstupu do sálu.
Našli jsme svoje sedačky - k mému potěšení dvojsedačky - a posadili se. Bylo ještě docela dost času, než film začne, tak jsem navázal konverzaci.

"Tak Naruto, co mi povíš pěknýho?"
"No, nevím co je u tebe pěkné," zasmál se. Miluju jeho smích.
"Já ti nevím. Třeba to, jak mě máš strašně moc rád?" vyplázl jsem na něj jazyk. Rozhodl jsem se. Dneska mu to řeknu. Už mě to totiž přestalo bavit, a on vypadá tak krásně…
Naruto na mě překvapeně civěl, a pak mu asi došlo, že to myslím "ze srandy", tak se usmál a řekl, "ale Sasuke, ty přece víš, jak straaašně moc tě mám rád!" a udělal tak roztomilý obličej, že kdybychom nebyli v kině, už je bez oblečení.
Usmál jsem se a ohnul se k jeho uchu, do kterého jsem zašeptal: "to je dobře, protože já tě mám taky strašně rád." A zase jsem se odtáhl, protože začal konečně náš film.

Film byl docela dobrý.
Občas jsem se podíval, jak je na tom Naruto a vypadalo to, že jsem ho dost vykolejil tím, co jsem řekl. Usmál jsem se.
To přesně jsem chtěl.


Po tom, co film skončil, Naruto se omluvil s tím, ať minutku počkám, že si skočí jen na záchod.
Pokýval jsem hlavou, chvíli jsem počkal a potom se rozešel směr záchody.
Když jsem otevřel dveře, viděl jsem, jak Naruto stojí u umyvadla a oplachuje si obličej. Páni, vypadal fakt mimo. Asi jsem ho opravdu překvapil.
Přišel jsem k němu zezadu a obtočil si ruce kolem jeho boků. Vyjekl a rychle otočil hlavu ke mně.
"Naruto…" vzdychl jsem. Už to fakt nevydržím.
"S-Sasuke!" vydechl. "To jsi ty, proboha! Víš, jak jsi mě vyděsil? A co to sakra dě-" začal mi nadávat, ale já jsem ho přerušil, "Naruto, promiň, ale já už to opravdu víc v sobě držet nemůžu," a políbil jsem ho.

Když nastane změna - díl 1.

22. prosince 2012 v 19:22 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Tak, je tady první díl.
Není to nic dlouhého, takže se polepším. ^^
Byla bych ráda za komentáře nebo i za hvězdičky pod článkem. Děkuju.

"Naruto!" ozvalo se přede mnou. Strašně jsem se lekl, že jsem málem vypadl ze židle.
"Eh, ano.. Sakura-chan?"
"Máš pro nás ten úkol, který si slíbil?" zeptala se s výhružným podtónem, který jsem nikdy neměl rád a všiml si, že se za ní utvořila pěkná řada mých spolužáků čekajících na můj úkol.
Jo, jsem strašnej slaboch a nechávám svoje vlastní spolužáky, aby si ode mě opisovaly úkoly, se kterými já se doma dělám vždy celou věčnost.
"Co? Jo, jasně! Úkoly," nervózně jsem se zasmál a podrbal se na hlavě. "Tady jsou," řekl jsem a podal jí papír, na kterém byly poctivě vypočítané úlohy, které nám zadal učitel.
"Super. Jsi nejlepší, Naruto," mrkla na mě. No, samozřejmě. Ale jen když dělám úkoly, co? Pomyslel jsem si, ale radši jsem držel jazyk za zuby. Ještě, aby mě slyšeli. To by mi tak scházelo.

Potom šlo všechno tak nějak normálně jako každý den. Angličtina, matika, chemie, dvě hodiny tělesné výchovy a pak zasloužený oběd. Ještě, že nechodím do školní jídelny, nebo bych jednou z těch jídel onemocněl. Opravdu, jsou to strašný blafy. Díky bohu, že je nemusím jíst.

Nebydlím sice zrovna moc blízko školy, ale moje mamka je nezaměstnaná, takže pro mě a tátu vaří, - a musím podotknout, že opravdu výborně - což znamená, že by byla škoda, kdybych chodil do školní jídelny. A abych byl upřímný, stejně by mě tam nedostali. Nemám v plánu otrávit se jídlem v tak nízkém věku.

Konečně jsem se doplazil domů.
"Jsem doma!" zavolal jsem do domu a hned mi přišla odpověď mé mamky. "Vítej doma, zlatíčko. Jak bylo ve škole?" zeptala se mě hned ve dveřích. Vypadala úžasně jako vždy. Dlouhé, rudé vlasy měla úhledně upravené, a aby jí nepadaly do očí, měla v nich zelenou sponku, kterou jsem ji kdysi dal k narozeninám. Na sobě měla bílé triko, přes které byly tmavě zelené šaty a kolem pasu zástěra.
V ruce měla vařečku, což mě trošku děsilo. A abych nezapomněl, jmenuje se Kushina.
Kushina Namikaze, Minato Namikaze - můj táta - a Naruto Namikaze. Naše povedená rodinka.
"Ve škole?" zeptal jsem se překvapeně, "jo, jasný! Ve škole… No, ve škole bylo jako ve škole. Nuda, učení a zase nuda," odpověděl jsem pohotově. "Dobře, tak se jdi převléct, umyj si ruce a přijď se najíst," usmála se a já protočil oči. "Jasně mami, ale nemusíš mi to říkat, nejsem malé dítě."
Z kuchyně jsem už jenom slyšel tiché zasmání.
Povzdychl jsem si a šel se převléct do pokoje. Můj pokoj nebyl nic moc, ale nestěžoval jsem si. Velká postel - za kterou děkuju každý den -, okno, skříň, psací stůl a hned vedle menší skříňka, kde jsem měl knihy a na ní položený notebook. Celý pokoj byl laděný do bílé a oranžové, jen závěsy byly šedivé.
Oblékl jsem se, umyl si ruce a šel se najíst. Potom jsem si udělal úkoly, na chvíli četl knížku a nakonec jsem si lehl s notebookem do postele. Bylo už půl deváté, což mě překvapilo.
Zapnul jsem ICQ a podíval se, kdo je online.

Sakura, Lee, Neji, Hinata, Shikamaru a Ino.
No, nic moc. Najednou na mě vyskočilo okýnko. Byl to Sasuke.
Sasuke: Zdar usuratonkachi.
Naruto: No čau. Jakto že tě nevidím online?
Sasuke: Proč asi? Je tady Sakura s Ino. Ne díky, nechci dostat spam na ICQ.
Naruto: Ajo, to mi nedošlo. A co jinak? Máš se?
Sasuke: Mám se celkem dobře, i když Itachi pěkně prudí. -_- Co škola?
Naruto: Jo, zase Itachi. Samozřejmě… :D Škola v pohodě, jen by bodlo volno.
Sasuke: No, to máš pravdu. Nemáš zítra po škole čas? Zajdeme do kina, dávají prej nějakej akčňák, tak by to mohlo být fajn, co ty na to? :)
Naruto: Zítra? Hmmm, mám do půl jedný, díky Bohu. A jo, rád bych zašel. Kdy, kde, kolik? :)
Sasuke: V půl šestý, před kinem a vem si s sebou tak tři stovky, abys mi měl čím zaplatit pití :-*
Naruto: No jasný :D Já ti budu platit pití. Tak fajn, jsme domluvení J Já už půjdu, tak dobrou.
Sasuke: Dobrou noc. :)

Vypnul jsem notebook a odložil ho vedle na stůl.
Snažil jsem se usnout, ale asi po hodině jsem začal myslet nad Sasukem.
Sasuke Uchiha, 18 let, můj kamarád od dětství. Nejoblíbenější kluk na škole. Má tak úžasný oči… Počkat! Cože?! Jaký úžasný oči?! Naruto, dost. Prober se!
Dal jsem si facku. Nepomohla.
Než jsem usnul, tak jsem přemýšlel, co pro mě Sasuke vlastně znamená, a došel jsem k výsledku, že ho mám rád. Až moc rád, než by se slušelo. Ach Bože Naruto, do čeho jsi se to zase namočil.
Povzdechl jsem si. Tohle bude zlý. A hodně zlý.

Když nastane změna - úvod

22. prosince 2012 v 19:13 | LaNatsuki ^^ |  Když nastane změna
Ah děcka. Budete mě nesnášet, ale Natsu začala psát kapitolovku. Omfg. Fakt.
Dohnala jí k tomu totální nuda.

A taky jedna jednorázovka, kterou četla...

Bylo pěkná a mě na to hned napadlo, že bych mohla něco napsat, když jsem to už tolikrát slibovala, co? :)

Tak to máte tady. Teda, né tady, v příštím článku.
Doufám, že se to bude líbit aspoň trochu a chtěla bych poprosit, aby jste mě nějak moc nezabíjeli za styl toho psaní, ale já jsem opravdu jenom začátečník, takže se mám co učit.
Děkuju za pochopení a přeju dobrou chuť. :)
Název: Když nastane změna
Autorka: Natsuki
Fandom: Naruto
Pár: Sasuke Uchiha / Naruto Uzumaki
Žánr: romantika, humor
Styl: Ich-forma, reálný svět
Varování: Shounen-ai (takže asi žádné, ale pro případ ^^)


Love stage? Hell yea!

20. prosince 2012 v 13:25 | LaNatsuki ^^ |  My diary
Hmm.

Hledala jsem nějakou yaoi mangu, která by byla... Zajímavější? Na facebooku mi doporučili 'love stage', tak to čtu už pár hodin... Nakonec se Izumi odhodlá, že bude spát s Ryoumem, a ONO TO SKONČÍ?! Kde jsou, do hajzlu, další přeložený díly?! Nikde!
Moje reakce byla následující : ,,Are you fucking kidding me?!"

Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu nahlas. o.O
Ale.. Ono mě to tak strašně na...štvalo, že to ani není snad možný. Úplně vidím, že se ničeho nedočkám. Uaaa, proč jim to trvalo tak dlouho, sakra?!

Ještě, že jsem doma sama. Jinak bych na někoho asi fakt vystartovala... .______.

Ptejte se na co chcete

18. prosince 2012 v 15:02 | LaNatsuki ^^ |  Ptejte se!

Jelikož se stává, že někdy něco pochopíte, nebo já to špatně vysvětlím, udělala jsem pro to rubriku, kde se mě budete moci zeptat opravdu na cokoliv.
Pokuď bude v mých silách, ráda odpovím. Nemám ve zvyku lhát nebo si něco překrucovat, takže by to mělo být ve 100% pravda. :)

Můžou to být úplně šílené, ulítlé, divné otázky, takže se nebojte a zeptejte se!

Fairy Tail opět na scéně!

18. prosince 2012 v 11:10 | LaNatsuki ^^ |  My diary
Muhaha, no jo, čtete dobře.

Natsu se zase vrátila k Fairy Tailu. (kdo by to čekal, když má takové jméno, že? ALE! to vůůůůbec nesouvisí s Natsuem xD)


Jsem ráda, že jsem se k tomu nechala překecat.
Před čtyřma měsícema - cca - jsem přestala jelikož mi nehorázně vadilo čekání, než zase vyjde nový díl, a pak to byl nakonec nějaký nesmyslný filler.
No, kvůli pár lidem z facebooku - konkrétně z yaoi skupiny - mě donutili zase se začít dívat, takže tak.

Jsem u 152 dílu. \(^o^)/


Kuroshitsuji - díly

17. prosince 2012 v 15:02 | LaNatsuki ^^ |  Anime
Odkazy jsou na shirai - NUTNÁ REGISTRACE!

Přeji dobrou chuť.

Epizoda 1 >> ONLINE
Epizoda 2 >> ONLINE
Epizoda 3 >> ONLINE
Epizoda 4 >> ONLINE
Epizoda 5 >> ONLINE
Epizoda 6 >> ONLINE
Epizoda 7 >> ONLINE
Epizoda 8 >> ONLINE
Epizoda 9 >> ONLINE
Epizoda 10 >> ONLINE
Epizoda 11 >> ONLINE
Epizoda 12 >> ONLINE
Epizoda 13 >> ONLINE
Epizoda 14 >> ONLINE
Epizoda 15 >> ONLINE
Epizoda 16 >> ONLINE
Epizoda 17 >> ONLINE
Epizoda 18 >> ONLINE
Epizoda 19 >> ONLINE
Epizoda 20 >> ONLINE
Epizoda 21 >> ONLINE
Epizoda 22 >> ONLINE
Epizoda 23 >> ONLINE
Epizoda 24 >> ONLINE
Doufám, že všechny fachčí a ještě jednou přeju dobrou chuť!