Tajemství - 1

17. srpna 2012 v 15:56 | LaNatsuki ^^ |  Tajemství

Tak jak jsem slíbila, máte to tu. Doufám, že se vám první díl bude líbit... ^_^
ENJOOOOOY ~





Když mi byly čtyři roky, někdo vyvraždil celý můj klan.

Nemám ponětí proč. Nebyli jsme ani tak výjimeční. Určitě v té době bylo plno jiných klanů, které by se nám mohly rovnat, nebo byly lepší.

Přežila jsem jako jediná. Právě v ten večer jsem přemluvila rodiče, abych mohla jít sama trénovat. Neslyšeli to rádi, pořád mi říkali, že je to nebezpečné, zvláště potom kdy už bude tma a já půjdu sama domů.

Jenže tehdy mi to konečně dovolili a já už od oběda "tvrdě" trénovala. Co asi tak může trénovat čtyřleté děcko, že? Ale já byla v ten okamžik spokojená.

Ten večer se to stalo. Nic jsem neslyšela.. Křik, pláč, nářek. Prostě nic.

Nechápala jsem. A asi jsem ani chápat nechtěla. Běželo mi hlavou jen "můžeš za to ty! kdyby jsi nebyla tak tvrdohlavá, nic by se nestalo a ty bys tu teď nemusela být sama!"

Jenže já to tehdy ještě nebyla schopná pochopit.

A teď si říkám, že kdybych tam byla s rodiči, mohla jsem umřít s nimi. Mohla jsem mít klid od všeho toho, co přišlo potom.

Šikana v akademii, kde jsem se vůbec necítila dobře.. Nadávky, když jsem šla po ulici.

Tohle všechno se od toho dne stalo denní rutinou.

A já? Byla jsem na všechno skoro úplně sama.

Tehdy... Tehdy můj jediný přítel byl Ryuuji.

Ptáte se, kdo to je? Velký, černo-fialový had, který do mě byl při narození zapečetěný.

Jmenuje se Hebi no Kami, i když já mu ráda říkám jeho vlastním jménem.

Všechny informace o jeho minulosti a důvodu, proč jsem jako jeho jinchuuriki byla vybrána právě já, mi řekl právě on.

Jednoho rána, místo toho, abych se probudila na posteli, jsem se objevila na místě s obrovskou železnou klecí, přes které byly přeházené obrovské řetězy.

A kdopak tam byl? Bingo, Ryuuji.

Tehdy to všechno začalo. Řekl mi, že jsem jeho jinchuuriki, a pokuď se mu začnu líbit, bude mi propůjčovat svoji démoní chakru.

Nechtěla jsem věřit, že by to bylo jen tak, ale později jsem se dozvěděla, že mu prostě chybí společnost.

Od té doby už uplynulo pár týdnů a z nás se stali nejlepší "kamarádi".

Když zapomenu na to, že je to vlastně démon, je to strašně hodné "háďátko", které mi přirostlo k srdci.

Jeho chakru jsem zatím nepoužila, ale Ryuuji mi řekl, že hned jak začne působit na mé tělo, zfialoví mi oči a stanou se zvířecími.

Stejně tak tělo bude reagovat. Chakra se obklopí okolo mě a já budu mít neskutečnou sílu.

Taky jsem se dozvěděla, že když bude chakra aktivovaná, přes celou pravou ruku budu mít černé tetování, které mi zůstane, až poprvé chakru použiju.



Po nějaké době, se mě ujal jounin Hatake Kakashi. Heh, pamatuji si, jak jsem na něm byla tehdy strašně závislá.

Mám takový pocit, že mi nahradil pozici otce. Měla jsem ho strašně ráda a vážila si toho, že si k sobě domů vzal takového člověka, jakým jsem tehdy byla.

Od toho dne již uběhlo 7 let a mně se život obrátil naruby. Byla jsem celkem šťastná, i když se mi Kakashi moc nevěnoval kvůli misím, které mu Tsunade dávala. Ale já pořád měla Ryuujiho.

Pro upřesnění - Tsunade je naše nynější Hokage.

Ale pořád to bylo lepší než tehdy.

Na akademii jsem byla pořád "to" dítě, které nikdo neměl rád.

V justu jsem vynikala docela dost, protože mě někdy Kakashi a Ryuuji zaučovali, což byla výhoda.

I když... Děcka mě kvůli tomu neměli rádi ještě víc. Myslely si, že podvádím.

Nemohla jsem jim říct o Kakashim, natož o Ryuujim. O Kakashim věděla jedině hokage a o Ryuujim nevěděl nikdo.

Řekl mi, že zapečetění bylo přísně tajné a nikdo o něm nevěděl, a tak to musí zůstat.

Jmenuji se Lan Akatsuna, ale moje pravé jméno je Natsuki Aomori, proto mi Kakashi a Ryuu rádi říkají Natsu-chan.

Svoje pravé jméno jsem si změnila z důvodů, které jsem již uvedla. Byla jsem tehdy ještě malá a strašně vystrašená, takže jsem si radši změnila jméno, protože jsem si myslela, že mě pak podle jména nepoznají, a nechají mě být.

Ohledně lidí problém nebyl, obarvila jsem si vlasy, takže mě nikdo nepoznal. Tehdy z blonďatých vlásků se staly tmavě hnědé. Na akademii jsem ještě taky nechodila, takže změnit si jméno a vydávat se za někoho jiného byla prostě hračka.



Právě mi je 11. Mám ještě s třemi spolužáky a senseiem, kterého nás přidělí, tvořit tým.

Myslíte si, jak nejsem nadšená. Ale opak je pravdou.

Vůbec se na to netěším. K mému štěstí v životě mi přidělí nějakou uječenou nánu a hyperaktivní idioty, kteří mě budou akorát brzdit.


Natsu~chan
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama